Život jako badtrip
Dát si už prázdniny od věčné destrukce. Ale nevyhánět černého psa.
Sebeláska na nás pokřikuje ze stánků a reklam. Na titulcích ženských magazínů se objevuje s železnou pravidleností a láká moderní hospodyňky ke koupi katalogu reklam s radami zdarma. Myslete jen na sebe. Dopřejte si!
Jestli mi z doby konjunktury něco nechybí, tak je to marketingový apel na sebestřednost. Omyl domněnky, že “myslet na sebe” je cool.
Aniž bych zabředávala do rozborů, myslím, že jedna 3BITka problém “asi” nespraví.
Pohrávala jsem si nedávno s myšlenkou na to, že mít rád sám sebe, i milovat druhého člověka, se člověk nemůže naučit sám.
Musí přijít někdo druhý, kdo nás to naučí. Obejme, vyzvedne naše dobré stránky. A pomůže nám s těmi, za které se pravidelně každý měsíc mrskáme do krve. (Pun intended).
Jak to souvisí s badtripy? Že život je někdy celej jako jeden dlouhej badtrip. Když procházíme temným údolím a nic není správně. Když není vidět světlo na konci tunelu. Když není, kdo by nás chytil za ruku a dovedl ke světlu u hořícího ohně.
V psychedelické komunitě panuje takový rozšířený názor, že dobrý badtrip není špatný. Že to otevírá dveře, učí člověka drsnou lekci a podobně. Početla jsem si tyto názory květinového publika naposledy v souvislosti s nově objeveným antidotem LSD, tedy látkou, která dokáže zatáhnout za ruční brzdu a špatně rozjetý trip zastavit, což se hodí při pokusech s LSD terapií u opravdových pacientů.
V reakcích přítomných hippízáků mě trochu šokoval nedostatek uvědomění, že traumata a deprese se s člověkem táhnou celé roky a úplná ignorance faktu, že v určitý moment má někdo svých stínů už prostě dost.
Too fucking much.
Malé množství bolesti je důležité pro růst, příliš velké je ohlušující a “crippling”.
Kolik času jsem v nich sama promarnila, a jaké by to bývalo všechno lepší, kdybych tehdy našla způsob, jak se nenechat pozřít.
Tento newsletter, to co právě čtete, jsem začala psát jako úplně první text ze všech, a měl být o lásce. Měl být o tom, že naučit se porážet stíny a milovat, je věc skoro nemožná bez lásky ostatních kolem nás.
V posledních měsících však opět bojuju s černým psem, a protom jsem tolik nepsala. Mysl se toulala po temných stepích, myšlenky byly tu krvavé, tu černo-černé, jindy se hřály na slunci, a jindy klesaly ve vnitřní šedavé nudě vyčerpanosti.
Za malbu níže děkuji Veronice. Jakoby to byl Veroničin šátek, do kterého na úmorné cestě někdo utře váš obličej, a vy v něm jako v zrcadle vidíte sami sebe….a v krvi.
Proč temnota tolik přitahuje?
Podle jedné teorie je pocit ohrožení mnohem silnější motivací pro náš mozek, než pocit poklidu.
Stín obsahuje zesílené všelijaké informace, které působí alarm. Jakoby si Ďábel vzal světlo a svítil jím kolem sebe po zdech pekla, a ukazoval nám ho.
Jen vaše osobní Peklo.
Ukazuje tím světlem jak informace hluboce osobní, tak i všeobecné, které snadno nachytáme venku a ani si to neuvědomíme.
Podobně nám lidi zoškliví, když nám začíná být smutno.
Je to, jako když se necháme pohltit temnou vizí někoho druhého, nebo zvnitřněnou temnou vizí světa, o němž si obrázek děláme z médií - všechno zinternalizujeme. A teď co s psýché člověka udělá představa, že tuhle vizi nelze ničím porazit, že děsivou knihu nemůžeme zavřít a mediální realitu devalvovat?
V tomto newsletteru jsem kdysi chtěla napsat: fuck-off idolizace badtripu.
Byla jsem zamilovaná.
Stále jsem. Ale nevyřešilo to všechny mé problémy. Jen to přineslo problémy nové, lepší, hodnotnější…a temnota jak ji znám si mě pořád volá k sobě.
Kdysi jsem si říkala, že je lepší být pořád jen dole, protože tam stejně neustále mířím. Nemělo smysl se snažit, světlá strana mi odolávala, nerozuměla jsem jí. A nudila mě.
Láska mě naučila, že to jde i jinak. Že vás někdo může držet za ruku, i když vám je úplně nejhůř.
Realita černého psa jako domácího mazlíčka
Černého psa budu mít asi pořád po svém boku. Neodejde.
Ale neměl by mě vést, kam se mu zlíbí.
Už jsme si na sebe s černým psem zvykli.
1.Nesmím mu zapomenout dát nažrat.
2. A nesmím ho zavírat ve sklepě.
Je nebezpečnej, ale táhne mě kupředu.
Kromě lásky je tedy dobré vědět, kdy nastává čas krmení černého psa. Nemíchat ty dvě věci, nelpět na jednom, ani na druhém. Hotovej buddhista. Kéž by to bylo tak snadné.
Poslechněte si playlist
Sladce vás zavede někam do temnoty.
Taky jsem poslouchala a četla:
Podcast Národního divadla - aktuální lidská témata se napříč věky moc nemění
“K jádru věci” provádí posluchače hrou či baletem nebo operou, vždy slovy tvůrce inscenace. V jeden den jsem si poslechla: hru Maryša, operu Tosca, hru Král Oidipús a balet Labutí jezero. Mají to geniální, už se nemůžu dočkat, až půjdu na balet: Oněgin.
Liberatura - o drogách v literaturě.
V tomto dílu jsem zjistila, že klasiku drogového literárního žánru dobře znám, a objevila Patricka Melrose, kterého ve stejnojmenné minisérii hraje génius, Benedict Cumberbatch. Dejte si podcast o mém oblíbeném žánru.
Mimo jiné kniha Patrick Melrose je taky kus skvělé literatury. A zde ochutnávka traileru:
Filozofický podcast! O bolesti.
Tady jsem si ujasnila, že hard-core filozofové jsou přece jen strašní akademici, a že se k bolesti stavím jaksi mnohem víc “čelem”…ale bylo skvělé poslouchat teoretická východiska během procházky cestou do práce. O textu Ernsta Jungera. A drby o tom, koho dissoval Martin Heidegger.
Na tempo si časem zvyknete a pro filozofii je pomalejší čtení více než vhodné.
Carl Gustav Jung - Člověk a duše
Sdílím pro vás kratší Jungovy eseje na témata jako je charakter, osobnost, stárnutí, životní poslání, neuróza a umění.
Kniha uvádí čtenáře do Jungova myšlení a konceptů v čitelné délce a praktických aplikacích na život.
Stáhněte si: Sdílím link ke stažení. Je to na g.drive, kdyby to nešlo, dejte vědět.
Jungiánský fantastický román - Čaroděj ze Zeměmoří, Ursula K. Le Guin
Ther Wizard of Earthsea. Jeden z velkých románů fantasy žánru, jehož velikost je hlavně v tom, že si tyká s hlubinnou psychologií. Napsaný krásným jazykem. Přečetla jsem jedním dechem.
https://www.kosmas.cz/knihy/169063/carodej-zememori-1/
Nashledanou v dobrých časech, které snad s otevírámím světa právě přišly.
Hail těm lepším problémům!
Sofie
Libovy cteni!