Osobní reformace a protireformace
Protože je podzim a choroby si vyskakují, posílám jeden horečnatý zápis.
Dějiny duchovnosti a náboženství jsou plné protikladů:
Epikuros a Stoa.
Renesance a reformace. (a přisaďte protireformaci, která si to nechtěla nechat líbit.)
Anglikáni proti diktátu Říma. (když papežova rodina nejen tehdy tahala za nitky po linii pokrevních svazků)
Puritáni vs. quakeři. (Šup s jejich misionáři za mříže.)
Člověk si v jistých dobách vždy musel dávat pozor na jazyk, aby o něj náhodou nepřišel.
Ono se však "čirou náhodou" neděje jen jako běžná poprava, i když se to tak z dálky jeví. Osobní likvidace předpokládala soustavnou a systematickou práci na vlastním názoru "pro dobro lidstva". I Jan Hus do té Kostnice vlezl zcela dobrovolně a vzdorovitě.
Pro konfesi se kdysi zabíjelo, ale bylo to už tak dávno, že máme dnes pocit, jakobychom to už dávno _všichni_ překonali. (A ono ne.)
A ono ne. Bohužel to málokdo chápe. Když se tak podívám na Blízký východ... tam to vře vírou a kmenovými aliacemi, a lidský život, o něj se stará jen Stará Evropa (pokud máme věřit prohlášením olivových heterosexuálních mužů o tom, že civilisti, to je starost United nations přece a ne jejich...?) Není to tak dávno, co jsme se pro víru/hodnoty vesele zabíjeli i my.
Ale vraťme se pěkně zpátky do evropských dějin. První věta totiž měla být napsaná jinak.
Dějiny _evropské_ duchovnosti a náboženství jsou plné střídajících se a vyrovnávajících se protikladů.
Pocházím z místa, kde se proti Knížeti Chaosu stavěl Beránek Vítězný, a tak mám pocit, jakobych středověké náboženské konflikty zažila pěkně zblízka na vlastní kůži. Proto mě oblažuje zvídat, kolik různých stylů duchovního vyznání se Evropou za posledních tisíc let prohnalo a co s nimi nakonec potom bylo.
Pravé křesťanství je v určitých, mě známých kruzích cosi jako pravý Islám. Kdo se svatého boje neúčastní, ten je predestinován k zatracení už na tomto světě a nebudeme ho brát vážně.
Ale zpátky. Epikuros a Stoa. Dvě strany proti sobě. Hroziví puritání a idealisti quakeři, chvějící se v gnozi před Bohem. Florenťané, tu pod Medicejskými a tu pod Savonarolou.
Avšak co když si človek, který v sobě integruje oba extrémy, může mezi dary dvou protichůdných směrů svobodně volit podle potřeby? Jaká kacířská myšlenka!
Dnes jsem se na 10 minut stala puritánkou - navštívila mě nemoc, slabost a špatné vyhlídky na budoucí blahobyt. Utáhnu si tedy opánky a vykročím po cestě chudoby.
Zato v létě, o jé. To bylo vzývání Bakcha. Pití z Cornucopie a objímání hladkých jinochů.
Když pak přišel výsledek slovenských voleb, prosila jsem Martina C. Putnu, ke kterému chodím na bytové semináře, aby mi doporučil co číst, nějakou útěchu v antice, a on mi lišácky vybral dvě knihy: Senecu - O dobrodiních. A Lukretia Cara, který měl oči navrch hlavy z toho, jak je příroda úžasná a na nás individuálně jak ipso facto nezáleží. Spis The nature of things, přeložen u nás jako O přírodě, totiž zoufajícího si "poutníka timto slzavym údolím" rychle přivede na větší myšlenky než jeho osobní strázně nad chodem světa. Dej si tripa.!
Je-li bůh, a jaký? Vidí nás, či ne? Zajímá se, jestli "hřešíme v myšlenkách", nebo by bylo lepší ho do svých daddy issues nezatahovat?
Vše nějak bude. Umřeme všici. Důležité je, být dobrý člověk. Příroda dobrá už je - jen se nad naší vrstvou hodnot, kterou si po generace předáváme v nekončícím proudu komunikace, tyčí jak mlhoviny Pillars of Creation.
Teď už jsem zase epikurejka!
Jednou se do hvězd, své domoviny vrátíme. A do té doby buďme klidně chvíli v diskusi s puritánskými předky a jindy zase s úžasnou *Teal Swan*, kterou vám, čtenářům tohoto newsletteru, musím na jeho závěr ale totálně doporučit.
Prý od minuty 22. Aniž bych věděla kdo to je a co to je, už ve 3. minutě to začalo nabírat grády. (poslal mi kamarád, ahoj" Tomáši!)
Když řeknu že to bude o osamělosti a "attachement stylu" tak to shodím. Prostě pokud máte náladu na to být osvěcován jednou přeživší hnusného zacházení v dětství, dejte si to.
Pod čarou
Velmi volně zacházím s pojmem puritán. Doporučuji k přečtení kvalitní slovníkové heslo:
encyklopedie.soc.cas.cz/w/Puritanismus
… dlouhodobé kult.-soc. působení puritanismu zanechalo stopy i v dnešní sekulární oblasti, např. důraz na sebekontrolu, péči o svědomí, subjektivismus, pracovní morálku a filantropii.
Neměla bych se takto lehce hlásit jen tak k něčemu. Někdy to totiž v _důsledku_ znamená, že zakážou zpívat (a to se v Ženevě fakt dělo).
Stejně tak jako něčí nově nabytá svoboda může pak znamenat, že po svém osvobození nastolí … novou totalitu. Někdy i zabít své humanistické osvoboditele.
Dialogům a symposiím zdar. Na relativismus a zlehčování zla však pozor.
S koťaty na klíně zdraví
Sofie
PS: Quakeři - to jsou zajímaví pokrokáři! Výhrada svědomí, není autority krom Boha...není divu, že je Puritáni tak rádi věznili a popravovali.
Na jejich webu se dočteme:
Kvakeři uznávají nadřazenost vlastného svědomí zákonům a autoritě státu, vystupují proti rasismu, sociálnímu útisku a jsou aktivní v mírovém hnutí. Čeští kvakeři součástí světové kvakerské komunity, která má dlouhou tradici a stála u vzniku organizací jako jsou *Amnesty International* nebo *Greenpeace*.
V roce 1947 kvakeři získali Nobelovu cenu míru.
frau.cz/kvakeri/ - jak se oblíkali? Jaké změny ve společnosti pomohli odstartovat?
jw.org/svaty-experiment-pennsylvania/ - jehovistický článek, příběh experimentu komunity založené na kvakerských ideálech v Pennsylvánii.