Přichází psychedelická renesance. Alespoň tak to říkají. Vědci, novináři, vydavatelé a další, které společnost poslouchá. Psychedelika v roce 2022 vystupují z anonymity, ze stínu nálepky “drog”, v bílé říze se vynořují z temných uliček šílenství, uvolňují se jako závan andělskýc křídel ze zasutých vzpomínek, a přináší rozpomenutí na něco totálně smysluplného, i když prožitého dávno, během let pečlivě uschováno v kobkách podvědomí. Ti, kteří vědí, a nikdy vědět nepřestali, by z toho měli mít samou radost. Lidstvo se k něčemu posouvá.
Ale vyjadřují i jisté obavy. Jakýsi strach.
S psychedelickou renesancí totiž přichází vystoupení z punkové anonymity. Exkluzivita a tajnůstkářství zasvěcených ztratí dosavadní punc exkluzivity mystického velekněžství tajných nauk pouze pro vyvolené. A to ve jménu pokroku lidstva, kterého tělo se za posledních 100 let 4x zvětšilo, lidstva, které sice spojuje božská jednota, ale taky mu vládne nerovnost, kapitalismus, kultivované barbarství, jakožesvoboda, patriarchát, vykořisťování, normalizace, absence základního nepodmíněného příjmu a nesmyslná kriminalizace všech látek měnících vědomí.
Zasvěcení a vyvolení. Jeden kmen, jeden národ, jehož chapadla se nacházejí na celém světě, v každém státě. Novátoři, okultisti, hlídka on the frontiers of consciousness. Takto se chtějí vidět. Svobodní, nebojácní, propojení se smyslem v dobách nesmyslu.
Jenže ve světle toho jak se dnes vede výzkum, či jak se vede terapie, tedy jak profesionálně se dají “dělat psychedelika”, vyvstává otázka, jestli byl uživatel a novátor skutečným vědoucím, anebo držel pouhé střípky klíčů k vlastnímu vědomí? S poncem univerzality.
Nepodobá se spíš rurální porodní bábě, která po celý život na lazech pomáhá rodit malé lidi? Neumí psát lékařské články, nemá komplexní vzdělání…a dělá významnou polní práci. Dotýká se života. Vidí jeho krev a hleny. Vidí ho přicházet i odcházet. Rozhodně nemá panovníkovo ucho. Ale…potřebuje ho?
Rozbití starého světa - úsvit nového duchovna
20.století svým překotným vývojem postupně, brutálně a dokonale zbavuje lidstvo dosavadní náboženské čili mystické, kolektivní zkušenosti sdílené jednotlivci.
Pojmový svět se přesouvá od vágních frází směrem k rigorózní vědě a racionálnímu názvosloví.
Po skončení hrozných zkušeností válek a velkého vraždění dochází ve druhé polovině 20. století k velkému zbohatnutí společnosti, vynálezy vakcín eradikují mnohé smrtelné nemoci.
Vědecký pokrok i napředování humanitních věd vede k hromadění kapitálu, vzniku sociálního státu a k nebývalému pocitu bezpečí, který od sebe finálně trhá závislé vazby jednotlivců na svou komunitu, rodinu, vesnici, životní prostředí - lidi se přestávají navzájem potřebovat, a přispívá k tomu i dobrodiní sociálního pojištění (Keller 2020, Společnost věčného mládí).
Snaha ochránit společnost před velkou trojicí existenčního ohrožení - hladu, nemocí, války se ukazuje úspěšná. Děti počaty hned po válce dospívají do blahobytu - a tak místo existenčních potíží řeší najednou existenciální prázdno, revoluci proti systému a boj za opravdové hodnoty. Nechtějí být strojem v mašinérii, která osvobozuje od smrti hladem - situacionisti, nechtějí válku a středostavovské jistoty - hippies.
Mezitím komunistické totalitární režimy na východě dělají svoji “marxistickou” revoluci, a vykořeňují poslední zbytky inteligence. Kolektivizace zpřetrhává sounáležitost člověka s místem kde žije a náboženské cítění i praxi ponižuje, dosazujíc sama sebe, rudý režim, na toto uprázdněné místo. Dehumanizuje humanistické hodnoty.
Nastává postupné hroucení duchovních systémů, které existovaly od počátků lidstva, což je samo o sobě dostatečným ospravedlněním jejich existence - protože bez ohledu na potvrzení vědou, je to náboženská funkce našeho podvědomí která vytváří všechna ta božstva; Boha, bohy ale i mluvící lesy, mýty, převtělená zvířata. Potřebujeme ji. Je naší součástí. Bůh je, protože ho miliony lidí bylo schopno osobně prožívat a cítit. Kolaps duchovního prožívání rozhodně nelze vítat.
Naštěstí má náš osobní stín, ale i kolektivní stín společnosti, jistou dynamiku. Zablokovaná energie se většinou někde projeví.
Co je proto úžasné? Právě doba bezprecedentního vědeckého pokroku přináší s racionalizací a odtržením člověka od “nerozumnosti” nevědomí také zrození ultimátního nástroje metafyzického poznání.
Tím nástrojem jsou chemické látky - najdřív LSD, později DMT a jiné entheogeny. Syntetizovaný lék nacházíme ve svých laborkách poté, co jsme se příliš vzdálili přířodě. Není to dokonalý narativní (boží) zásah?
Pouze úroveň vědy umožnila světu 20.století, který postupem vzhůru začal zapomínat na své kořeny sahající hluboko do pravěku, objevit nový prostředek, jak se dotknout hlubších sfér své psýché.
Vysoce syntetizovaná doba zrodila svou syntetizovanou duši jako náhradu za ztracený kontakt s divočinou. To je úžasné. V 60. letech se začalo rodit nové mystické podhoubí - jehož základ položili v 50. letech beatnici, a odtržená společnost se vrací ke svým kořenům - duchovní hledání neustále proudí na místa, kde se tradice ještě udržují.
Postupná změna puritánského náhledu na válku proti drogám
Válka proti drogám se pozvedla v Americe na přelomu století jako nástroj šikany sociálně slabších vrstev.
Zosobňuje jednak puritánské morální pohoršení: “dělá z chlapců kriminálníky a z dívek prostitutky”, a dál jistého druhu xenofobii: drogy jsou spojovány s chudobou a přistěhovalectvím (např. kokain se v Americe spojuje se sexuálními prohřešky černochů, opium se zneužíváním dětí Číňany, marihuana se začíná zavrhovat díky velkému přívalu Mexičanů a návrh na zákaz alkoholu má základ v nemorálním chování Židů a Irů. zdroj: Antonio Escohotado - Stručné dějiny drog).
Drogy zosobňují strach většinové společnosti před šílenstvím, nevědomím, duševní zkázou. Strach z nedostatečné produkce a pomalé smrti poté, co se jedinec stane na obtíž sám sobě i svým bližním. (francouzský postmoderní filozof Michelle Foucault o internaci bláznů píše v Dějinách šílenství)
Ve světě, kde šílenství hrozí z depresí a přepracování, kdy zahlcení informacemi a sociálními sítěmi debilizuje celé komunity, a kde zdravotnictví umí na psychické nemoci podat lék, ztrácí se, zatím jen velmi postupně, strach zdravé společnosti ze šílenství. Málokdo dneska “šílený” není.
Proto jsou psychedelika zajímavou možností, jak vystoupit z rozjetého vlaku a napojit se sama na sebe, a to božské_ve_mě_a_kolem. Jsou i možností, jak nahlédnout sama sebe v zajetí civilizačních pastí - otupujících i povzbuzujících látek či činností, opakovaných do úmoru a vyčerpání duše.
Soutěž o uchopení psychedelik oficiální medicínou právě probíhá.
Křesťané se budou bránit, neboť jen oni mají klíč k pravému poznání. Kapitalistické hyeny zbystří a budou na tom chtít profitovat. Husité možná uspořádají ceremonii a Psyon.cz má smlouvu se zdravotní pojišťovnou VZP na ketaminem asistované psychoterapie. Mnoho lidí se na tom postaví svůj svědomím řízený business.
Někteří se bojí molocha, už ho vidí, jak se zmocní posvátných psychedelických hostií. A na to je dobré být připraven. Možná by mohli časem sloužit tito původní scouti na hranicích vědomí, uživatelé a pouliční šamani jako monitoring nízkých úrovní sítě, představuju si je jako takové mystery shoppery. Prvotní kvalifikaci by k chápání změněných stavů vědomí i intervencí molocha už možná měli.
PS: Meditations on Moloch - pokud byste si chtěli zameditovat nad podstatou Molocha, básní Allena Ginsberga a proložit to teoriemi her (prisonner dilemma, dolarová aukce atd.) Klade otázku:
Jakým způsobem bychom se všichni mohli zbavit opresivního systému, který sami vytváříme?
Psychedelická renesance vs. underground
https://www.theguardian.com/us-news/2021/dec/12/psychedelics-industry-us-big-pharma
💫❤️💫